Zde jste: Úvodní stránka » Obrazy kreslené pastelkami » Vzpomínky: Plzeň aneb Knihovna knih života

Plzeň aneb Knihovna knih života

Vzpomínky výtvarnice Marie Brožové na veřejné kreslení v knihovně v Plzni.

Sychravý podzim zahnal veřejné kreslení Obhajoby pastelky pod střechu. Byla to pro mě úleva, nemuset úzkostlivě sledovat mraky a s hrůzou čekat, kdy na papír dopadnou první kapky deště. Každý plán projektu má sice suchou i mokrou variantu, ale když se počasí střídá jako tvář obecního blázna, začne si člověk brzy připadat jako pejsek s kočičkou, když věšeli prádlo.

Prostředí studijní a vědecké knihovny plzeňského kraje mi však poskytlo daleko víc než jen střechu nad hlavou. Zaměstnanci knihovny v čele s Dr. Ivanou Horákovou, náměstkyní ředitele, mi vytvořili maximálně příjemné podmínky k tvorbě a postarali se o to, aby se i v tak velkém městě jako je Plzeň měli lidé šanci o Obhajobě pastelky dozvědět.

Návštěvníci knihoven patří k těm nejvnímavějším divákům, protože mají rozvinutou představivost. Když člověk čte knihu, zároveň si představuje daleko víc, než je obsaženo ve slovech. Knihy jsou pro mě odmalička bránou do světa fantazie a zdrojem věčné inspirace. Proto jsem se rozhodla pro obraz na téma "Kniha života".

Den po dni jsem vykreslovala dutinu uvnitř stromu, ve které má svou pracovnu i obydlí skřítek Osudu, který zapisuje naše životy do svazků všudypřítomných knih. "To by se katalogizovalo," prohlašovala s energickým úsměvem Dr. Horáková, pokaždé, když šla kolem a viděla, jak nakreslených knih na obraze přibývá.

Atmosféra byla motivující, každý z pravidelných návštěvníků veřejného kreslení, se nějak otiskl do obrazu svou přítomností. Lidé se kupili kolem vznikajícího obrazu a nemohli se dočkat, co nového přibude do dalšího dne. Často se stalo, že ztratili pojem o čase, a někdy dokonce o prostoru. Půvabné bylo setkání dvou sester, identických dvojčat, které stály nevědomky vedle sebe a diskutovaly se mnou každá zvlášť o Knize osudu - a až po několika minutách se na sebe náhodou podívaly, poznaly se a nevěřily vlastním očím.