Vzpomínky výtvarnice Marie Brožové na veřejné kreslení v Jičíně, v rámci festivalu Jičín - město pohádek.
Už dlouho mi nebylo tak líto, že se nemůžu vrátit proti proudu času a stát se aspoň na pár dní znovu malým dítětem, jako na festivalu Jičín - město pohádky. Mám takovou smutnou zkušenost, že se i velmi krásné festivaly postupem času mění v pouťovou atrakci, která napůl připomíná venkovní hospodu a napůl vietnamské tržiště, ale v Jičíně se letos konal už 16. ročník a já jsem přesto měla pocit, že jsem vkročila rovnou do pohádky.
Jičínské Valdštejnovo náměstí se ze dne na den proměnilo v jarmark tvůrčích dílen, ve kterých si děti i dospělí mohli vyzkoušet nejrůznější dovednosti. Ta moje dílna nesla název pastelková a doprovázela veřejné kreslení žertovného obrazu Loupežnický strom, na kterém se to hemžilo nejen maskovanými bandity, kteří se vzájemně olupovali, ale i nezbednými hlídacími kočkami a spoustou skřítků a rozverných lesních žínek.
Mezi dílnami procházel Rumcajs, Vodník, Bílá paní a všelijaké jiné strašidelné bytosti, nejvíc bylo ovšem trpaslíků, kterých se ve slavnostním zahajovacím průvodu sešlo neuvěřitelných 950, což vydalo na rekord zaznamenaný agenturou Dobrý den. A když už jsem měla na očích všechna ta stvoření z říše fantazie, neodolala jsem a zašla jsem do dílny kouzelných klobouků, kde jsem si ozdobila slamák jeřabinami, šípky, břečťanem a podzimním listím. A musel se mi povést, protože se mi při kreslení stala roztomilá příhoda. Seděla jsem v tom svém podzimním kouzelném klobouku u obrazu a jako obvykle mou práci pozoroval hlouček malých i velkých diváků. Jedna maminka se mě na něco zeptala, a tak jsem se otočila, abych jí odpověděla, ale zarazil mě výkřik zděšení jedné malé princezny, která se schovala do máminých sukní a zakvílela: " Mami, ale tahle víla je pravá!"
V Jičíně bylo všechno pohádkové, pohádková pošta, odkud chodily pohádkově orazítkované pohledy, i pohádkové rádio Domino, které moderovaly velice schopné dívky redaktorky a kladly účastníkům vskutku neobvyklé dotazy. Mě se zeptaly, jaká máme doma strašidla. A tak pro ty, kteří jejich vysílání neslyšeli, opakuji, že u nás doma v chatičce sídlí horda skřítků pomocníčků, kteří jsou nejšťastnější, když zrovna kreslím, celou mě obklopí a předou radostí. Ale pak taky hostíme jednoho zlotřilého ponožkožrouta, který nám zákeřně krade vyprané ponožky. Někdy ho chytíme při činu, když ponožku vleče někam do koutku, aby si na ní pochutnal, ale většinou bývá rychlejší.
Měla jsem obrovskou radost, že mě stovky lidí navštěvovaly pravidelně každý den, aby se podívaly, co je na obraze nového. Obzvlášť milí mi byli páni kluci, kteří mě chodili rozveselovat balónem naplněným héliem a mluvili na mě deformovanými hlasy. Jeden z nich si jednou povzdechl: "kdyby se tak to umění kreslit dalo stáhnout z internetu."
Už teď se těším na příští ročník festivalu, kam jsem s Obhajobou pastelky znovu pozvaná. A hádejte jaké bude téma příště? Já už to vím, ale neprozradím.
NAVŠTIVTE VIRTUÁLNÍ GALERII MARIE BROŽOVÉ www.galeriepastelka.cz,
kde najdete jak obrazy vytvořené při veřejných kresleních, tak i v ateliéru.
VYUŽIJTE MOŽNOSTI OBJEDNAT SI
podepsané autorské reprodukce připravené k zarámování.