Vzpomínky výtvarnice Marie Brožové na veřejné kreslení v Praze, před Planetáriem v parku Stromovka.
Když jsem byla ještě opravdu hodně malá, říkal mi táta žertem, že jsem apoštol hvězd. Nebylo divu, mou první čítankou byl atlas hvězdné oblohy a astronomické knihy, tak těžké, že jsem je pomalu neuzvedla, nad kterými jsem si lámala svou malou copatou hlavu plnou velkých nápadů a s knihou Obloha na dlani jsem dokonce chodila i spát. Ne že bych něčemu ve všech těch učených příručkách rozuměla, ale kdykoli jsem je otevřela, připadala jsem si jako čaroděj nad knihou plnou zaklínadel - pozvánek do nekonečna. A tak jsem se aspoň učila nazpaměť názvy hvězd, planet a jejich měsíců a díky svému dědovi, amatérskému astronomovi, a také díky častým návštěvám v tajemné budově Planetária, jsem se docela dobře orientovala na pražské přesvícené noční obloze v každém ročním období.
Maminka mi dodnes s úsměvem vypráví neuvěřitelnou historku z doby, kdy mi prý byly asi čtyři roky, a jednoho zimního podvečera jsem na žižkovském hřišti pod Viktorkou seděla v oteplovačkách obklopená hloučkem svých stejně starých a mladších kamarádů ve stejných všudypřítomných oteplovačkách a kázala jsem jim o nekonečnu a o všemožných objektech na noční obloze. Ostatní maminky ztichly, když zaslechly v naší předškolní debatě slova jako Venuše, Sirius, Aldebaran, Plejády, Orion. Já už si na to nevzpomínám, ale kdykoli mi maminka tuhle historku vypráví, vybaví se mi Nerudova báseň z cyklu Písní kosmických o žábách, které v kaluži diskutují o vzdálených světech na hvězdné obloze a dumají nad tím, "jsou-li tam žáby taky." Musel na nás být krásný pohled.
Naprosto jasně narýsovanou budoucí kariéru astronoma mi mašinérie školství překazila už asi ve čtvrté třídě, kdy jsem se definitivně musela smířit s tím, že mi to v číslech a řádech požadovaným způsobem nikdy myslet nebude. Stát se malířkou? To mě ani nenapadlo, vždyť kreslení pro mě bylo stejně přirozené jako dýchání. Z matematiky jsem také dostala svou první hořkou dvojku na vysvědčení a musím se přiznat, že u dvojek v průběhu času nezůstalo. Ale na hvězdnou oblohu jsem nezanevřela, každé prázdniny jsem strávila spoustu nocí na sluncem vyhřáté střeše naší chatičky s triedrem a někdy jsem se při pohledu do mlhovin v souhvězdí Labutě musela chytit střechy, protože mě přepadla závrať, že se do hlubin noční oblohy propadnu jako do bezedného oceánu.
Planetárium ve Stromovce pro mě bylo jakousi svatyní mé lásky ke hvězdám, kam jsem se vracela, jako když věřící chodí do kostela. Když jsem se v roce 1997 dozvěděla, že je možné navštěvovat astronomický kurs pro laickou veřejnost, týden co týden jsem mířila přes podvečerní Stromovku k Planetáriu odhodlaná zbavit se všech negativních vzpomínek na své potyčky s matematikou a vzala jsem to tak důkladně, že jsem kurs ukončila jako třetí nejlepší účastník. Své kusé a zmatené vědomosti z astronomie se mi podařilo ucelit díky vynikajícímu lektorovi Ing. Pavlu Příhodovi, který nám srozumitelně dokázal vysvětlit i takové oříšky jako je sférická astronomie a podle našich odpovědí v testech se ještě vracel k tomu, co je potřeba uvést na pravou míru. Nevzpomínám si, že bych se v životě potkala s lepším a svědomitějším učitelem.
Nápad na astronomický obraz Ze života hvězd přišel jak to bývá shůry, ale při přemýšlení o tom, jaké místo pro jeho realizaci zvolit jsem si okamžitě vzpomněla na pražské Planetárium. Velmi mě potěšilo nadšení ředitele Ing. Marcela Grüna, který hned začal plánovat společný projekt nazvaný S pastelkou do vesmíru a umožnil, aby veřejné kreslení doprovázela výstava mých obrazů ve výstavním sále Planetária. Začátek veřejného kreslení jsem si naštěstí naplánovala na začátek skutečného jara, které po dlouhé zimě vytáhlo do Stromovky zástupy lidí. A protože se do termínu mého kreslení do Stromovky nasměrovaly volební kampaně nejrůznějších politických stran, rozšířilo se mé publikum i o velice pestrá individua opatlaná od hořčic a předvolebních gulášů, která nám zvěstovala, kde co dostaneme zadarmo, a koho je tudíž třeba volit.
Jedno z nejzajímavějších setkání bylo s chlapcem, který chodil teprve do druhé třídy, a obdivuhodným způsobem se orientoval v astronomii. Navíc mu to myslelo v řádech, například pro něj nebyl nejmenší problém vypočítat, kolik je formátů A4 ve formátu A0 a tak podobně, prostě malý génius. O to větší bylo moje překvapení, když mi jeho maminka svěřila, že měl v první třídě kvůli své výjimečnosti vážné problémy a skončil dokonce až na psychiatrii, než se jí podařilo najít školu, která jeho nadání bude považovat za dar a ne za obtížnou úchylku.
Obraz Ze života hvězd představil různé vývojové fáze od hvězd právě zrozených v mlhovině až po hvězdné staříky bílých trpaslíků. Ve skutečnosti to byla kreslená podoba HR diagramu závislosti mezi svítivostí a teplotou hvězd, ale to poznali jen ti zasvěcenější. Pro ostatní to bylo jen znamení, že hvězdy prožívají život jako lidé, jenom o moc a moc delší.
Po dlouhé době jsem se také odhodlala navštívit místa, která ve Stromovce postihla ničivá povodeň. Stromovka byla rájem mého dětství, znala jsem tu každý strom a každé zákoutí. S některými stromy pod Šlechtovkou už jsem se nesetkala, nenašla jsem ani krásnou růžovou zahradu, ale překvapivě jsem možná naposledy mohla pohladit trosky své odmalička oblíbené betonové sochy milenců, milenec už bez hlavy, ale pořád tam seděli a objímali se v socialisticko realistickém stylu, i když mohutný strom, který se nad jejich věčnou láskou léta letoucí skláněl, vzala velká voda.
NAVŠTIVTE VIRTUÁLNÍ GALERII MARIE BROŽOVÉ www.galeriepastelka.cz,
kde najdete jak obrazy vytvořené při veřejných kresleních, tak i v ateliéru.
VYUŽIJTE MOŽNOSTI OBJEDNAT SI
podepsané autorské reprodukce připravené k zarámování.