Vzpomínky výtvarnice Marie Brožové na veřejné kreslení v Paláci Knihy Luxor v Praze na Václavském náměstí.
Čtenáři knížek jsou pro mé obrazy plné příběhů to nejvnímavější publikum. Čtenáři mají rozvinutou představivost, nedělá jim potíž na chvíli se zastavit a vstoupit do obrazu, který se před nimi otevírá jako okno do světa fantazie. Veřejné kreslení obrazu Pastýř oblaků v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí v Praze, největším knihkupectví ve střední Evropě, patří k těm nezapomenutelným. Snad ještě nikdy se mi nestalo, že bych si navzdory únavě přála, aby formát mého obrazu byl nekonečně veliký a já mohla pokračovat v kreslení dál a dál a zapustit se svým stojanem na tomto místě usebrané a přesto velmi čilé energie svoje kořeny.
Obraz Pastýř oblaků, který popisuje nadzemskou krajinu horního světa snů a vizí, nebeskou louku, na které se pasou beránci mraků, jsem začínala kreslit přímo ve výloze na Václavské náměstí. Bylo zajímavé pozorovat plynoucí dav, ovečky, které se nedívají ani nalevo, ani napravo, ale sem tam přecejen nějaká ovečka zabloudí svým pohledem k nasvícené výloze a přistoupí blíž. A za chvilku je z oveček celé stádo. Jen ty nejsamostatnější ovečky si však našly cestu za námi dovnitř, aby se na obraz podívaly zblízka a přispěly svou troškou do mlýna vášnivých diskuzí o úloze umění v dnešním světě, které se kolem mého stojanu spontánně rozpoutávaly. Když lidé hovořili o mých obrazech, nejčastěji se vracelo klíčové slovo "radost". Radost, která vyzařuje ze všech mých obrazů, radost, která by měla být základní motivací každé tvůrčí činnosti, jinak výsledné dílo nemá šanci promluvit k lidské duši.
Diskutovalo se i o kráse ve výtvarném umění, o tom, jaká je škoda, že je ryzí krása označovaná jako kýč, dokonce krása přírody (jak často slýcháme prohlášení typu kýčovitý západ slunce, kýčovité muchomůrky) je vysmívána. Nedalo mi, abych si v této souvislosti nevzpomněla na moudrou Andersenovu pohádku o Sněhové královně, která začíná tím, že ďáblové upustí na zem zrcadlo, které všechno krásné zrcadlí pokřiveně, zatímco všechno ošklivé se naopak v tomto zrcadle zobrazuje jako cosi zajímavého, hodného obdivu. Střípky rozbitého zrcadla napadají lidem do očí a ti se pak odvracejí od všeho, co jim doposud připadalo krásné, a pitvoří se po všem, co je dříve dojímalo. Jejich srdce se změní v kus chladně dokonalého ledového krystalu, který může rozehřát jenom velká láska jejich nejbližších, anebo hodně silná vzpomínka.
Moje obrazy musí být plné intenzivních vzpomínek na dětské radostné prožitky, které máme my všichni bez výjimky společné. Odemykají srdce, jak jinak si vysvětlit, že se tak často lidé při pohledu na ně spontánně rozpláčou nebo rozveselí nějakou šťastnou hřejivou vzpomínkou ze svého dětství. Jsem ráda, že radost nezůstává jen u mě, ale jde dál do světa a vrací se ke mně. Obrovskou radost mi udělala jedna energická starší paní, která se v důchodu s velkým úspěchem vrhla na kresbu pastelkami, o Vánocích si u nás koupila pastelky a teď o dva měsíce později mi přinesla ukázat skoro dvacet obdivuhodně pečlivých kreseb. Stejně tak třída 2.B z Vodičkovy ulice plná vnímavých a zvídavých dětí, která mě navštívila dvakrát. Poprvé, aby se přiučila pastelkové technice, podruhé, aby mi přinesla nádherný pastelkami nakreslený kolektivní obraz, který zachycoval vlasatou malířku v krajině fantazie. Velmi mě také potěšila slečna, se kterou jsem se setkala před nějakým časem na veřejném kreslení a které jsem prý dodala odvahu realizovat její tvůrčí potenciál, změnit zaměstnání a věnovat se umělecké profesi.
Potvrdilo se mi také, že obrazy jsou jako zrcadla. Na jednom obrazu deset lidí vidí deset různých příběhů. Postava Pastýře na obrázku, která není vyhraněně mužská ani ženská, vyvolávala v lidech nejrůznější asociace. Někomu připomínala Jóganandu, jinému Pastýřku Klárku putující k dubnu od Robinsona Jefferse, někdo si vzpomněl na čínskou pohádku Dcera Dračího krále anebo starou čínskou či japonskou poezii. A všichni měli pravdu, protože Pastýř sedí na nebeské louce u zdroje všech idejí, které se nám smrtelníkům čas od času podaří stáhnout na zem jako papírového draka naší touhy povznést se k oblakům a pojmenujeme si je už každý po svém.
I výstava mých obrazů v Café Luxor vzbudila velkou pozornost. Dvě sympatické paní pravidelně chodily na kávu pod můj obraz Místní poledník a přicházely ke mě se slovy: Tak jsme zase poseděly v Jindřichově Hradci.
Vyvrcholením veřejného kreslení v Paláci knih Luxor však byl křest mého DVD kompletu Země královny Mab, který obsahuje dokument o projektu Obhajoba pastelky, instruktáž pastelkové techniky, virtuální galerii mých obrazů a fotodokumentaci dosavadních tří let putování. Královna Mab byla podle legend královna elfů, která posílá lidem sny. Na večer křtu jsme se s manželem převlékli do elfího šatu a přivítali jsme na podiu váženou kmotru, paní Valérii Zawadskou, která DVD pokřtila vodou z pramene Vltavy památnými slovy: "Křtím Tě vodou vltavskou, dévédéčko nádherné, ať se rozletíš do celého světa pro všechny děti i ty stoleté." Na křest se přišel podívat i zakladatel Paláce knih Luxor Vráťa Ebr, který mezi slavnými přítomnými sbíral materiál pro svou novou peprnou knížku bonmotů. Večer měl nádhernou přátelskou atmosféru a DVD se "rozlétlo do světa", aby pomohlo lidem najít prostřednictvím pastelek cestu zpět do krajiny fantazie.
NAVŠTIVTE VIRTUÁLNÍ GALERII MARIE BROŽOVÉ www.galeriepastelka.cz,
kde najdete jak obrazy vytvořené při veřejných kresleních, tak i v ateliéru.
VYUŽIJTE MOŽNOSTI OBJEDNAT SI
podepsané autorské reprodukce připravené k zarámování.