Jsou místa, kde se s projektem Obhajoba pastelky cítím jako host a spoustu práce mi dá navázat s novým místem kontakt, abych věděla, že jsem s ním v souladu, aby mi pomohlo přivést na svět nový obraz. A pak jsou místa, kde jsem prostě doma, a to se pak ušetří spousta námahy, protože rovnou vím, že jsou mi „elementálové nakloněni“ a k tomu, abych našla pro svůj obraz šém, nepotřebuji ani bájnou mandragoru. V parku Stromovka se cítím vítaná v každé roční době, duše stromů celé Stromovky se dívaly na mé první krůčky, kresby křídou na asfalt, hlídaly mé pády na bruslích a šeptaly mi příběhy ve tvarech, barvách a vůních ještě dřív, než jsem se naučila mluvit.
Měla jsem proto obrovskou radost, když se ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy Lesů hl. m. Prahy podařilo domluvit, aby tvůrčí dílna s názvem Duše stromů probíhala právě ve Stromovce, na prostranství před bývalou Šlechtovou restaurací, v pravém srdci Stromovky, kde jsem v dětství nabírala po hrstech růžový sníh pod rozkvetlými sakurami. Kde jinde by stromy měly dostat příležitost, aby se představily ve všech svých podobách, kterými činí náš život krásnější a příjemnější?
Školní rok právě začal a po celý týden se zde střídaly zajímavé tvůrčí a vzdělávací dílny střediska ekologické výchovy připravené pro školy i širokou veřejnost a vedle nich i moje pastelková dílna s kreslením obrazu Zvonění na lepší časy. V této dílně jsem jako obvykle vysvětlovala svou techniku pastelek (mimochodem za pastelky i papír, na který kreslíme, můžeme poděkovat stromům), ale navíc jsem se také snažila představit stromy jako velký námět umělecké inspirace. Strom je podobný člověku, svými kořeny sahá hluboko do podzemí, do minulosti, světa paměti a předků, a svými větvemi se dotýká nebes, horního světa snů, vizí a přání, ke kterým se povznášíme a které motivují naše úsilí. V průběhu září také vrcholil příjem soutěžních prací do stejnojmenné výtvarné soutěže Duše stromů, na kterých bylo vidět, jak přirozené je pro člověka bez ohledu na jeho věk ztotožnit se stromem a vyjádřit jeho prostřednictvím své vlastní pocity.
Obraz Zvonění na lepší časy jsem začala kreslit už předchozí sobotu na magickém místě Kláštera Hradiště nad Jizerou, které bylo před husitskými válkami slavným centrem Pojizeří. Dnes se jeho zašlá sláva připomíná díky iniciativě nadšenců Společnost pro Zdravé srdce a zvon. Už od roku 2006 se zde pořádají kulturní akce spojené se zvoněním opraveného zvonu kostela, kterým se netradičně zvoní nejen v rámci liturgických svátků, ale ohlašují se zde zvoněním i začátky ročních období. Zvonění, které v Hradišti oživuje duši místa a snaží se motivovat místní obyvatele, aby si vytvořili vztah k místu, na kterém žijí, mě přivedlo k nápadu na obraz Zvonění na lepší časy, ve kterém jsem propojila tématiku stromů i zvonů a hlavně posvátný vztah člověka k duši místa, který se vyvíjí v proměnách ročních období. Vybrala jsem si třešeň, která na obrazu zároveň kvete, přináší plody, shazuje listí i dřímá pod sněhovou peřinou.
Přes náročnou podobu projektu ve Stromovce (každou půlhodinu mi do dílny přišla nová třída) se mi kreslilo příjemně. Když jsem zavřela oči, proháněla jsem se na kolečkových bruslích kolem růžové zahrady až k sousoší milenců pod vysokým stromem, do míst, která před pár lety vzala velká voda. Nemůžu k nim dojít, a přesto je často navštěvuji ve svých vzpomínkách, kde jsou stále živé. Tak jako se nemůžu stát tou copatou holčičkou a přesto si kdykoli můžu ve vzpomínce vybavit jaké to je, když se na bruslích přejíždí po asfaltu zvlněném kořeny stromů. A kdybych hodně chtěla, můžu si obout i ty kolečkové brusle. Všechno krásné, co jsme prožili, je stále s námi. A tak jako si vzpomínáme na své zesnulé blízké, můžeme i místa, která zmizela, uctít svou živou vzpomínkou.
V pondělí program zahájila dílna výroby ručního papíru, v úterý nejúspěšnější dílna po stopách lesní zvěře, ve středu dendrologická dílna a ve čtvrtek dílny recyklace odpadu. Strom, tak jako jsem viděla na spoustě soutěžních obrázků, je také domovem pro spoustu živočichů. V pátek měli návštěvníci možnost zblízka se seznámit s dravci a sovami ve skvělém programu sdružení Merlin, při letových ukázkách si na rukavici mohli chytit třeba supa nádherného (tak jako se to poštěstilo mně) anebo se dozvědět spoustu zajímavostí, třeba jestli vidí sova lépe ve dne nebo v noci. Co myslíte? Nenechali jste se nachytat? Vidí lépe ve dne, protože se jí do oka jako každému živočichovi dostane více světla.
V sobotu se veřejnosti zblízka představili netopýři, které člověk často vídá z dálky, ale má málokdy možnost prohlédnout si je zblízka nebo je dokonce nakrmit červíkem. Společnost Nyctalus se mimo jiné stará o handicapované netopýry, kteří jsou svolní nechat se pohladit. Neděle byla v dřevěném duchu. Sochař Martin Patřičný poutavě vyprávěl o dřevu a přizval dramaturga České televize Bedřicha Ludvíka, aby spolu představili známý televizní seriál. Všichni jsme společně cvakali zuby, protože nás dohnalo strašidelné proroctví meteorologů, kteří už od pondělí hlásili ochlazení a déšť, ale pršet naštěstí začalo až v neděli odpoledne, když už jsme měli celou výstavu naloženou do auta.
Po celý týden nám přes noc nám expozici hlídal překrásný vlčák a samozřejmě jeho pán, který si prý pokaždé s baterkou sedl před můj obraz Kniha života a prozkoumáváním spletitých detailů zaháněl spaní. Ani on nechtěl věřit, že jsem ho nakreslila pouhými pastelkami. Díky novým příznivcům mého projektu jsem se dozvěděla o podivuhodných způsobech, jakými si hledá své čtenáře moje kniha Duše stromů, která vlastně celému projektu tvůrčích dílen a výtvarné soutěži zavdala námět i název. Jednu dvojici, která Stromovkou projížděla na víkendový výlet na kolech, si podmanila natolik, že si ji museli vzít s sebou, a pak nám odněkud ze slunné louky poslali SMS o tom, jak v trávě společně brečí a smějí se nad jejími příběhy.
NAVŠTIVTE VIRTUÁLNÍ GALERII MARIE BROŽOVÉ www.galeriepastelka.cz,
kde najdete jak obrazy vytvořené při veřejných kresleních, tak i v ateliéru.
VYUŽIJTE MOŽNOSTI OBJEDNAT SI
podepsané autorské reprodukce připravené k zarámování.