Zde jste: Úvodní stránka » Obrazy kreslené pastelkami » Vzpomínky: Obchodní centrum Letňany, charitativní vánoční dárek pro Pomocné tlapky o.p.s.

Obchodní centrum Letňany aneb Křehké ozdoby vánočních vzpomínek v předvánočním šílenství

Vzpomínky výtvarnice Marie Brožové na veřejné kreslení v obchodním centru Letňany.

Každý už od nejútlejšího dětství ví, že se pastelkami dá kreslit. V předvánoční podobě projektu Obhajoba pastelky jsem se rozhodla, že význam pastelek poněkud rozšířím a nakreslím s nimi obraz, který někomu pomůže.

Krásné je pomáhat někomu, kdo pomáhá - a proto jsem si zvolila obecně prospěšnou společnost Pomocné tlapky, která chová, cvičí a zdarma předává asistenční psy handicapovaným spoluobčanům. Kousky, které dokážou na míru vycvičení asistenční psi, nezasvěcenému člověku jako jsem já připadají jako zázraky. Nepřeháním, napadlo by vás, že může pes vyndat prádlo z pračky?

Nejlepší podmínky pro tuto charitativní akci vytvořilo Obchodní centrum Letňany, kde jsem se uprostřed vrcholícího předvánočního šílenství rozhodla nakreslit obraz Vánoční stromeček očima dětí, po dokončení ho vydražit a výtěžek předat Pomocným tlapkám.

Přátelé mi prorokovali,že mě v obchodním centru této velikosti čeká jistá smrt, ale já jsem si vytvořila ostrůvek vzpomínek na Vánoce takové, jaké jsem je prožívala jako malá holčička na pražském Žižkově, kde rozzářený vánoční stromeček zaháněl tmu, ze které vystupovaly tajuplné obrysy pokoje. Z té doby zázraků si ostře vybavuji každý detail, kouzelné vánoční ozdoby, vůni prskavek, touhu spatřit zlaté prasátko na stropě (i když jsem se tak docela nepostila), úžas z té hromady zabalených dárků a barevná světýlka dalších vánočních stromečků v oknech protějšího domu. Bylo tak snadné slyšet třepotání křídel andělů a cinkání Ježíškových sáněk v předsíni.

A stejně přirozené a snadné pro mě bylo to všechno nakreslit (pastelky mi vytvořily most mezi přítomností a minulostí), ať už se kolem mně dělo cokoli. A stal se zázrak - místo, aby mě koupěchtivé davy ušlapaly, lidé se zastavovali, jako by je někdo probudil ze sna. Stáli a vzpomínali na Vánoce svého dětství, někteří nahlas, někteří mlčky. V paměti mi zůstane vzpomínka na zaraženou tvář mladého muže, jemuž začaly z očí téct slzy, protože na mém obraze uviděl vánoční ozdobu, kterou měl rád, a svou červenou stoličku z dětství, která měla kolečka a snadno se dala osedlat a proměnit v koníka běžícího prérií. A na to všechno prý nepomyslel třicet let…

Velkou radost na tomto projektu mi udělaly děti, přesně ten typ, o kterém se všeobecně soudí, že ho zajímá jenom násilí. Záleží na tom, co dětem nabízíme. Když jim nabídneme místo násilí krásu, prázdno v jejich duši se zaplní.