Putovní obraz Barvy listí aneb Finále půlroční akce Duše stromů s výtvarnou soutěží pro děti i dospělé

Vyhodnocení půlroční výtvarné soutěže Duše stromů jsme směřovali ke Dni stromů, na 21. října, ale protože jsme chtěli, aby se za námi mohli vypravit účastníci soutěže z celé republiky, naplánovali jsme závěrečné vyhlášení cen už na neděli 19. října. V obýváku jsme měli rozložených 1 431 soutěžních prací, mezi kterými jsme s těžkým srdcem hledali obrazy do nejužšího výběru. Soutěže se zúčastnili lidé všech věkových kategorií od dvou do 78 let a každý obraz byl jako jeden list v povětří barevného podzimu za oknem. Ať už to byly práce dětí ze škol, které měly na obrázek jen dvouhodinovku výtvarné výchovy, nebo obrazy, na kterých byly vidět desítky hodin soustředění, každý byl jako člun s nákladem osobitého příběhu, poselství jedinečného vidění světa.

Už dlouho se podzim nepředvedl v takových barvách. Chladno přišlo už zkraje září, a tak se listí mohlo představit ve všech svých barevných variacích. Trochu jsem pokoušela štěstí a naplánovala jsem putovní kreslení obrazu Barvy listí, které mělo z velké části probíhat venku, na vrcholné říjnové dny.

Kreslení navštívilo některé z partnerů soutěže Duše stromů. První zastávkou byla Botanická zahrada Praha v Troji. Ráno nás přivítalo mlhou tak hustou, že zmizelo i bohnické sídliště, a barvy chryzantém vykouzlily z místa kreslení ostrůvek na nebeské louce. Mlha se rozplynula, provlhlý papír se vyrovnal, a my jsme prožili v botanické zahradě jeden z posledních teplých dní, kdy návštěvníci posedávali na zemi a nosili letní oblečení. Bylo o mně úžasně postaráno, nejenže jsem dostala čaj, kávu v džezvě, ale dokonce i podložku pod nohy, abych nestále v mokré trávě. Kolem mě procházely maminky s děťátky v kočárku, aby jim vetkly do jejich snů prvotní vjemy krásy. Z vyhlídky se otevíral přes vinice nezvyklý pohled na Prahu a japonská zahrada ve stráni dávala zapomenout, že jsme v rušném velkoměstě. Zavzpomínali jsme si na skleník Fata Morgana, kde se natáčel můj kurs pastelkové techniky na DVD. Celá botanická zahrada byla plná vstřícné aktivní energie, kvůli které se sem lidé rádi často vrací.

Následující dva dny jsme strávili v TaKavárně v nové budově Jedličkova ústavu, která svým milým působením překonává všechny bariéry a svou otevřeností přerostla interní potřebu Jedličkova ústavu. Působí jako světlá a zároveň útulná literární kavárna, kde hraje příjemná hudba a kde si za symbolický peníz můžete pochutnat i na takových lahůdkách jako je laté nebo karobový dortík.

Po příjemném odpočinku pod střechou nás čekala zatěžkávající zkouška v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na Albertově, kde sice vítr předváděl zázračné draky z padajícího listí, ale přinesl také zimu a déšť. Kreslení jsme museli zakončit ve skleníku pod ospalými papoušky, ale aspoň jsme měli příležitost ponořit se do tajemného ticha mlčenlivých rostlin, podívat se do tropů a zapomenout na sychravé venkovní počasí.

Na poslední dny jsme se schovali v Paláci knih Luxor, kde se na vyhlášení výsledků soutěže přišlo podívat přes sto lidí, navzdory mediálnímu strašáku blížící se celosvětové krize. O výsledcích této soutěže se dočtete v samostatné sekci.

Velké poděkování patří dvěma novým příznivcům projektu Obhajoba pastelky, kteří se za mnou putovali po celé Praze každý den – slečně Lišce a panu Poutníkovi, který mě na závěr ohromil kyticí pohádkově žlutooranžových růží s případným jménem fiction. Prý za každý den jedna růže. Díky těmto dvěma návštěvníkům jsem se dozvěděla, že název mého projektu Obhajoba pastelky, který jsem vždycky považovala za nápaditý, může i leckoho provokovat svou prvoplánovostí, která odvádí pozornost od niterného poselství mých obrazů. Přemýšlela jsem o tom, co se pro mě osobně skrývá v názvu Obhajoba pastelky a přišla jsem na to, že je to v první řadě obhajoba životní filosofie, která se dá symbolicky vyjádřit právě dětskou pastelkou. Životní filosofie, ve které je klíčovým slovem dětská radost a úžas ze zázraků života, ve které ještě není kritika a touha dosáhnout výsledků a uznání. V téhle životní pastelkové filosofii dobrodružství objevování světa nekončí s dětstvím a je v ní obsažená naděje, že každý se na tuhle cestu může vypravit také.

A pro ty, které Obhajoba pastelky svým plakátovým pojetím pořád tahá za uši, dodám jen pro zajímavost, že univerzální vítězka výtvarné soutěže Lucie Chovancová, potkala můj projekt v hypercentru cestou do mekáče. Ať už se nám to líbí nebo ne, forma je klíčem k obsahu. A věřím že je poselství pastelek určené daleko širšímu okruhu lidí, než jsou ti samostatně uvažující a vnímaví, kteří žádné klíče hledat nepotřebují.