O námětech obrazů

Výtvarnice Marie Brožová odpovídá na nejčastější dotazy…

• Kam chodíte na nápady?

  Nápad na obraz ke mně přichází jako celek, buď se mi zdá ve snu, nebo mě navštíví, když se jdu projít přírodou. Představa je živá, můžu se v ní projít a podívat se, kde je co zajímavého, takže mám potom obraz v hlavě včetně nejdrobnějších detailů. Potom je třeba ho co nejdříve nakreslit, abych s touto představou neztratila kontakt.

• Líbí se vaše obrazy hlavně dětem?

  Promlouvají k dětské duši, ale tu si lidé mohou zachovat bez ohledu na svůj věk. Velmi mě těší, že oslovují stejně generaci odkojenou počítači, vědce, ženy v domácnosti nebo seniory. Každý si ze spektra duhy vybere tu svoji barvu.

• Proč nerada prodáváte originály?

  Je to pro mě stejně bolestné, jako bych prodávala svoje dítě. Jsem ráda, že se ke každému originálu dají vytvořit vysoce kvalitní reprodukce, které pak mohou bez omezení jít mezi lidi. Originály raději rozdávám svým přátelům nebo lidem, o kterých vím, že se jim u nich bude dobře dařit. V charitativním rozměru Obhajoby pastelky také ráda věnuji své obrazy do míst, kde mohou potěšit a pomoci, jako například na kliniku dětské onkologie ve FN Motol.

• Je to tak krásné a přitom to není kýč. Jak je to možné?

  V naší zemi je bohužel zažitý předsudek, že když je něco barevné, tak je to kýč. Podle mě je kýč neumělý paskvil vyráběný s komerčním záměrem. Se slovem kýč však lidé spojují i zázraky přírody, jako je západ slunce nebo kontrastní muchomůrky. Není třeba se bát krásy a barev, v barvách je energie potřebná k životu. Byla by škoda, kdyby lidé mohli naplnit svou potřebu po barvách jenom na křiklavých reklamních plochách.

• Ty skřítky, víly a bytosti přírody opravdu vidíte?

  Jsem přesvědčená o tom, že každá hmotná věc má svou jemnohmotnou podobu, která není přístupná lidským smyslům. Komunikace s tímto světem je však pro mě velmi intimní a nechci přispívat ke všem fabulacím na toto téma, které jsou v dnešní době v módě.

• Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka?

  Příběh, který nikdy neskončí, Děvčátko Momo a ukradený čas a další knihy od Michaela Endeho.

• S jakou pohádkovou postavou byste se chtěla setkat?

  S čarodějem Gandalfem z Tolkienovy Středozemě a se šťastným drakem Fuchurem z Nekonečného příběhu.

• A co Malý princ?

  S Malým princem jsem si nejlíp rozuměla asi v 15 letech. Potom jsem se možná zalekla závažnosti jeho sdělení, obzvlášť smutné pravdy, že se i moudří malí princové více starají o krásné zhýčkané růže než o upřímné pouštní lišky…

• Náměty nacházíte ve snech, jaké sny máte nejraději?

  Nejradši mám sny, ve kterých umím létat. Pokaždé si v nich říkám, že je to jednoduché, že tentokrát si to už budu pamatovat, ale pak se probudím a přitáhne mě zemská tíže.

• Ta postava s rezavými vlasy na vašich obrazech, to jste vy?

  Často kreslím sama sebe, jak se procházím krajinou své fantazie, ale většinou stojím zády, aby si tvář každý mohl domyslet podle svých vlastních představ.

• Proč si při každém prohlížení všimnu jiných obrazů?

  Obraz je jako zrcadlo, každý v něm vidí to, co s ním vnitřně rezonuje. Záleží na náladě i momentálním rozpoložení. Často se stává, že si lidé pamatují obrazy jinak, než ve skutečnosti jsou, protože si je sami ve své vzpomínce dotvořili.

• Proč se podepisujete na své obrazy MAB?

  Mab je královnou elfů, která podle anglického a irského folklóru přináší lidem sny, a o to se právě snažím při kreslení svých obrázků. Celosvětově královnu Mab ovšem proslavil William Shakespeare, který jí ústy Mercutia věnuje v Romeovi a Julii krásné a poetické verše.

  Navíc je to také zkratka mého občanského jména MArie Brožová, a protože přináším lidem sny pomocí pastelek, proměnila jsem v pastelku písmenko A, což se vyloženě nabízí.

Odpovědi na další dotazy najdete v sekcích:

O Obhajobě pastelky a veřejném kreslení | O technice pastelek | O životě, vesmíru a vůbec