Výtvarnice Marie Brožová odpovídá na Vaše nejčastější dotazy…
Pastelky, které jsou mou nejoblíbenější výtvarnou technikou, jsou bohužel považovány za pouhou hračku pro děti, se kterou se nedá vytvořit kvalitní umělecké dílo. Dokonce ani děti na základní škole je často nesmí používat, protože si údajně kazí ruku. Na předsudek, že jsou pastelky tzv. "nevýtvarná technika", jsem narážela na každém kroku své umělecké kariéry (jednou mi dokonce odmítli výstavu, poté co se zjistilo, že jsem své obrazy nakreslila pouhými pastelkami, co naplat, že předtím se jim velmi líbily).
Nevím, čím si pastelky tuto špatnou reputaci vysloužily, ale rozhodla jsem se, že vystoupím na jejich obhajobu a ukážu, co se dá nakreslit obyčejnými pastelkami. Začala jsem kreslit své obrazy na očích veřejnosti.
Pastelky je pořád ještě třeba obhajovat! Je snadné přesvědčit otevřené vnímavé lidi bez předsudků, kteří bývají upřímně překvapeni, co všechno je možné obyčejnými pastelkami nakreslit. Daleko těžší práci mám s lidmi předpojatými, často zatíženými výtvarným vzděláním, kteří nejsou schopni utvořit si vlastní názor. Zrovna takovým lidem je však bohužel nejvíce dopřáváno sluchu ve sdělovacích prostředcích a mohou tak utvářet obecné mínění.
Zrovna nedávno jsem znovu zažila šokující zklamání, když jsem chtěla věnovat jeden ze svých obrazů formátu A0 jedné velmi renomované nadaci, která organizuje dobročinné aukce obrazů. Dozvěděla jsem se, že můj obraz není možné ocenit, jinými slovy že nemá žádnou hodnotu, protože je nakreslený pastelkami a tudíž je pouhou dětskou malůvkou. Co naplat, že je na něm přes sto hodin práce, což se těžko dá srovnat s jinými díly připravenými do stejné aukce, které byly očividně spíchnuté horkou jehlou, nicmémě si jejich tvůrci zvolili uznávané malířské techniky.
Ve městě, do kterého jsem pozvaná, na veřejně přístupném místě za sedm až dvanáct dní nakreslím pastelkami obraz na největší formát papíru A0 o rozměrech 1189 × 841 mm. V teplých měsících dávám přednost venkovnímu kreslení, při kterém vycházím vstříc co největšímu počtu lidí, kteří jdou jen tak kolem. Přes zimu kreslím nejčastěji v knihovnách, v knihkupectvích nebo v tepelně izolovaných pasážích.
Když jsem jenom vystavovala, lidé mi nechtěli věřit, že jsou moje obrazy nakreslené obyčejnými pastelkami. Takhle mě mají možnost pozorovat při práci, nahlédnout mi do ateliéru a zeptat se na všechno, co je zajímá. Navíc cítím, že radost, kterou zažívám při své tvorbě, nezůstává jenom u mě. Kolemjdoucí mi svými příznivými ohlasy stonásobně vrací energii, kterou vynakládám při realizaci veřejného kreslení.
Výtvarné umění se v dnešní době velmi vzdálilo obyčejným lidem, kteří získali pocit, že se umění musí rozumět. Většina lidí by do galerie vůbec nevstoupila, protože nevěří, že by tam našli něco, co by se jim mohlo líbit. Proto jsou velmi příznivě překvapení, že umění může být srozumitelné, barevné, pozitivní a může na ně působit, aniž by mu rozuměli. Já se svým projektem vycházím lidem vstříc na půl cesty.
Vůbec ne. Jsem na to zvyklá už od základní školy, kdy se kolem mě vytvořil hlouček obdivovatelů, kdykoli jsem vzala pastelky nebo tužku do ruky. Kreslit je pro mě stejně přirozené jako jíst nebo dýchat.
Rozhodně ne, můžete se zeptat na cokoli. Obraz, který kreslím, už mám v hlavě hotový, takže si při práci můžu s Vámi popovídat.
Kreslím úplně odmalička, takže už se mi nejspíš vyvinuly speciální svaly. Ruku mám při kreslení uvolněnou, nesmí být v křeči. Při veřejném kreslení ale po většinu času stojím a někdy mě pobolívá rameno a krční páteř. Naštěstí se to dá napravit cvičením.
Nejsem vůbec sportovní typ, ale ráda se toulám přírodou. Po skončení veřejného kreslení vždycky odjedeme s manželem někam do hor, nejraději na Šumavu, kde chodíme na celodenní túry a zbavíme se fyzického i psychického napětí.
Bezprostřední komunikace s lidmi. Být malířem je osamělé povolání, na vernisáži výstavy se obvykle setkává jen se zvanými hosty a s názorem diváků se téměř nemá možnost seznámit. Mám veliké štěstí, že se mé obrazy lidem líbí a jejich chvála je pro mě obrovskou podporou. Nejkrásnější setkání jsou s dětmi, které často poznávají pastelky, kterými samy kreslí a jejich nadšení je pro mě nejlepším vysvědčením.
Naučila jsem se vážit si obyčejných lidí, kteří jsou ve svých reakcích upřímní, nepapouškují cizí názory a velmi dobře vědí, co se jim líbí a co se jim nelíbí. Jejich chvála jde od srdce a kvůli nic mám sílu překonávat všechny problémy spojené s realizací projektu.
Jsem smutná, když slyším, jak rodiče svým dětem říkají:
Tak takhle ty nikdy kreslit nebudeš.
Nemůžu nikomu zasahovat do výchovy, ale je nesmyslné srovnávat tvorbu dospělého člověka, který celý svůj život zasvětil kreslení, s prvními nesmělými pokusy malého dítěte. Právě v dětství se utváří pocit, že něco neumím. I velkému talentu se tak snadno dají zavřít dveře.
Mohou si na místě vyzkoušet technická kouzla, které jsem jim prozradila.
Mám velkou radost, že moje umění promlouvá k lidem všeobecně srozumitelnou řečí. Nejčasěji se zastavují Holanďané, Japonci, Američané, Slováci a Rusové. Všichni mi shodně říkají:
Měla byste jít k nám, teprve u nás by vás pořádně ocenili.
Je to roztomilé.
O Technice pastelek | O námětěch obrazů | O životě, vesmíru a vůbec
NAVŠTIVTE VIRTUÁLNÍ GALERII MARIE BROŽOVÉ www.galeriepastelka.cz,
kde najdete jak obrazy vytvořené při veřejných kresleních, tak i v ateliéru.
VYUŽIJTE MOŽNOSTI OBJEDNAT SI
podepsané autorské reprodukce připravené k zarámování.