O technice pastelek

Výtvarnice Marie Brožová odpovídá na nejčastější dotazy…

• Proč kreslíte právě pastelkami? Čím jsou pro Vás tak přitažlivé?

  Pastelkami se dá nakreslit nejen podrobný detail, alei nádherná sytě barevná plocha. Jednotlivé barvy pastelek se dají vrstvit na sebe a vytvářet tak další a další odstíny. Navíc jsou pastelky pokaždé po ruce, dají se kamkoli přenést, kreslení nevyžaduje žádnou přípravu ani dlouhé uklízení – snad proto jsem si je oblíbila už v dětství, kdy jsem měla obrovskou potřebu okamžitě zaznamenávat všechno, co jsem kolem sebe viděla.

• Vyzkoušela jste i jiné techniky?

  Na výtvarné škole jsem měla možnost vyzkoušet si všechny výtvarné techniky včetně grafiky, ale zůstala jsem u pastelek, se kterými jsem si vytvořila svou vlastní techniku, která mi nejlépe slouží v zaznamenávání světa mé fantazie.

• Jak to, že vaše obrazy vůbec nevypadají jako nakreslené pastelkami?

  Snažím se pastelkami zaplnit celý papír sytými barvami tak, aby nebyly vidět jednotlivé tahy.

• Kde jste se tak naučila kreslit?

  Nejsem ničím žákem, nejvíc jsem se naučila od své maminky, výborné kreslířky, pro kterou nikdy nebyl problém nakreslit cokoli, co jsem viděla, nebo jsem si představovala. Podporovala mě v kreslení, ale nikdy mě neopravovala. Začala mi radit v technice a v proporcích, až když jsem si to sama přála, což bylo až kolem 12 let.

• Od kdy kreslíte?

  Nepamatuji se, že bych nekreslila. Vypadá to, že jsem se narodila s pastelkou v ruce. Nejstarší zachovalou kresbu jsem vytvořila ve dvou letech a je na ní dokonce poznat, že jsem zpodobnila největšího hrdinu svého dětství Jana Žižku z Trocnova.

• Vyučujete svou techniku pastelek?

  Na vyučování mi nezbývá čas. Mám tolik nápadů, že je nestíhám kreslit. Tajemství své techniky zájemcům ochotně prozrazuji na veřejných kresleních, dál už musí každý sám. Navíc si myslím, že fantazie se naučit nedá. Je třeba o ni od dětství pečovat jako o vzácnou a choulostivou květinu, jinak v nehostinném světě snadno uvadne.

• Jaké pastelky nejradši používáte?

  Nejradši používám české pastelky KOH-I-NOOR, silné pastelky – trojhranné Triocolor a šestihranné Omega. Tenké pastelky většinou obsahují více pojiva než barev, jsou tvrdé a nedají se na papír vrstvit.

• Jak dlouho vám trvá nakreslit jeden obraz?

  To závisí na detailnosti. Největší formát papíru pokreslím za sedm až dvanáct dnů na veřejném kreslení. Na úplně nejdetailnější obraz "Černý panter noci" jsem potřebovala asi sto padesát hodin práce.

• Kolik na velký formát A0 spotřebujete pastelek?

  Asi 100 až 150.

• To musí vyžadovat obrovskou trpělivost…

  Trpělivost naštěstí u mě není od slova trpět, kreslím velmi ráda a vede mě vize obrazu, kterou mám hotovou v hlavě. Chci ji co nejdřív dostat na papír, ale baví mě i samotný proces tvorby. V jiných ohledech vůbec trpělivá nejsem.

• Vy jste určitě měla z kreslení vždycky jedničku?

  No to byste se divili. Když jsem chodila na základní školu, postihla mě éra politických výkresů, a pamatuji se, že jsem byla po škole kvůli obrázku křižníku Aurora, který v mém podání vypadal jako potápějící se vrak. Dodnes mám schovaný obraz Vítězného února z druhé třídy, který byl ukazován ostatním spolužákům jako odstrašující případ. Vždycky jsem chtěla kreslit něco jiného, než po mně učitelé chtěli, a proto jsem ani nenavštěvovala lidové školy umění. O nápady jsem nikdy neměla nouzi, ale obecně jsem se snažila o daleko složitější věci než ostatní, kteří spoléhali na jistotu, a tak jejich obrazy často vypadaly úhledněji.

• Jak děláte ty hvězdičky, to je nějak vyrýváte?

  Čtvrtku papíru nejdřív naťukám na pevné podložce nějakým tupým hrotem (třeba násadou štětce), tím tečky vtlačím dovnitř, a když pak přes ně kreslím tmavší barvou, zůstávají světlé. Je to podobný efekt jako známé obkreslování mince přes papír.

• Jak vytváříte přechody barev?

  Hodně mi pomáhá bílá pastelka, kterou se odstíny více barev dají spojit dohromady. Bílá pastelka také dokáže zakrýt jednotlivé tahy, a vytvořit tak jednolitou plochu.

• Jaká je vaše nejoblíbenější a nejmíň oblíbená barva?

  Nejradši mám zelenou barvu jarní trávy, je to pro mě barva života. Nejmíň ráda mám bílou, je to pro mě barva chladu, zimy, nemoci a smrti. Černou barvu naopak vnímám pozitivně, i sluníčko ji nejvíc rozehřeje, je to barva úrodné půdy.

Odpovědi na další dotazy najdete v sekcích:

O Obhajobě pastelky a veřejném kreslení | O námětěch obrazů | O životě, vesmíru a vůbec