Vzpomínky výtvarnice Marie Brožové na veřejné kreslení na Kladně, v rámci Melounového festivalu.
Když se řekne Kladno, většina lidí si vybaví pověstnou rudou záři, industriální nevzhledné město a věže Poldovky. Se mnou to bylo úplně stejné, aniž bych kdy projevila chuť přesvědčit se na vlastní oči. Přiznávám se bez mučení, že jsem pozvání do Kladna přijala hlavně kvůli účasti na Melounovém festivalu - co naplat, melouny nejsou jen moje nejoblíbenější ovoce, ale společně se zmrzlinou nejkrásnějším symbolem léta.
O to větší bylo mé překvapení, když jsme do Kladna přijeli a začali stavět venkovní výstavu u krásných a nápaditých slunečních hodin s kašnou na Floriánském náměstí sousedící s nově opravenou třídou T.G.M., hlavní tepnou tohoto živého a činorodého města, které je navíc po nákladných rekonstrukcích velmi upravené a krásné. Dalším překvapením pro mě bylo, že je obklopené ze všech stran přírodou, takový malý ostrůvek v zeleni.
Lidé na mě působili aktivně, zvídavě a čile. Přicházeli připravení, na akci se díky výborné propagaci ve městě těšili a prostudovali moje internetové stránky tak podrobně, že mě někdy i zaskočili tím, co všechno už o mě vědí. Obzvlášť mě potěšil jeden senior, který v domově důchodců kreslí pastelkami a přišel si se mnou vyměnit své zkušenosti.
Zároveň je však Kladno městem fascinujících kontrastů, kdy například v jeden moment kašnu u slunečních hodin okupovaly děti ze sociálně slabých rodin, které ji měly místo koupaliště, cachtaly se v ní a pili její kalnou vodu, zatímco o pár metrů dál si u nás obrázky vybíraly dámy tak vznešené a vymóděné, že takové pomalu nepotkáte ani v Praze.
Určitě jen tak nezapomenu na velmi inteligentní romskou holčičku, která se mě podrobně vyptávala na techniku pastelek a na všechny možné obrázky, které ji zaujaly. Rozloučila se, ale po chvilce přiběhla znovu a řekla mi: "Já jsem vám zapomněla poděkovat, tak vám děkuju, nashledanou."
A taky bych ráda odpověděla jedné slečně, která mi jen sykla zezadu do ucha: "To se to kreslí, když vás nikdo nedeptal!" a odběhla pryč, aniž by mi dala šanci reagovat. Nepřála bych nikomu, aby si o svém díle vyposlechl to, co já jsem si musela vyposlechnout na výtvarné škole a posléze od nejrůznějších povolaných "soudců vkusu". Neměla jsem svou cestičku životem ani trochu ušlapanou a když mi někdo ať už v dobrém nebo ve zlém závidí, jenom se usměju, protože všichni vidí jenom ty kladné stránky veřejného vystupování a jenom já vím, co všechno je za tím a co nás to s manželem stojí. Když mi někdo řekne, že takové štěstí jako já v životě neměl, málokdy ho přesvědčím, že ke štěstí je potřeba strašně moc odvahy, tvrdosti a samostatnosti.
Na závěr jenom naznačím soukromý zázrak, který jsme s manželem zažili díky přátelské pomoci s řešením naší svízelné situace s ubytováním. Součástí toho zázraku byl zámeček, dva bernardýni, černý kocour, který se tak jako ten náš jmenoval Čert, pohádková zahrada s alejemi vzrostlých stromů, turecké olivy a nesmírně milí a pohostinní lidé. Krásnější zázemí jsme ještě nikdy na projektu neměli.
NAVŠTIVTE VIRTUÁLNÍ GALERII MARIE BROŽOVÉ www.galeriepastelka.cz,
kde najdete jak obrazy vytvořené při veřejných kresleních, tak i v ateliéru.
VYUŽIJTE MOŽNOSTI OBJEDNAT SI
podepsané autorské reprodukce připravené k zarámování.